Když se člověk stane vinařem

Je potřeba dosáhnout určité zralosti, aby se člověk mohl stát vinařem. Bez toho, aby jej ošlehaly zkušenosti, mu víno to svoje tajemství nevydá. A nepopírám, že to musí mít trochu v genech.

U zrodu silné vazby mezi našimi rodinami Zlomků a Vávrů byli naši otcové, dva kamarádi Josef a Bohuš, muzikanti z Boršic u Blatnice.

Dá se říct, že si kápli do noty. (Kdybyste Boršice někdy hledali na mapě, najdete je jihovýchodně od Uherského Hradiště.) Víno pro ně bylo tím třetím do party. Cestu k němu si našli skrz muziku. Vypěstovali si ho, zušlechtili a zamilovali si jej. Bylo pro ně zábavou, trápením i radostnou euforií.

Když jste mladí, moc to neoceníte. Chcete objevovat svět, studovat, užívat si. Ti mladí jsme my čtyři. Dva bratři Zlomkovi, Libor s Radkem, a dva Vávrovi, Tomáš s Petrem.

Ani jeden z nás se doma moc neohřál. Vyletěli jsme ze sklípku, který byl tehdy pro nás malý a těsný. Chtěli jsme se učit životem daleko od domova, daleko od Slovácké vinařské podoblasti. Kupodivu jsme při tom (nejenom) nezaháleli. Myšlenka přetvořit vinařství v živobytí v nás ale zarezonovala tak silně, že jsme jí nedokázali odolat. Stmelila nás dohromady a přesvědčila k návratu. Každý z nás do ní přinesl něco ze sebe, ze svého klukovského příběhu. Naše zkušenosti se vzájemně propletly tak, jak se proplétají větve vinné révy, a vytvořily pevný celek s hlubokými kořeny. Sklepmistr, vinař/odborník, ekonom a obchodník, to jsou naše nynější role v tomto příběhu. Ruce, smysly, hlava a duše vinařství Zlomek&Vávra.

První společnou vinnou radostí bylo Rulandské bílé roku 2007. Jeho kvality nám potvrdily, že jsme se dobře rozhodli.

Od toho okamžiku hrozny pod našima rukama zrají, bobtnají, narůstají a splétají se. Jedna láhev, jedna písnička. Každý rok nás překvapí, každý rok je jiná a nová. Každý rok nám přivede nové přátele, odkryje nové povahy a ukáže další směr, kudy jít.

Za vinařství Zlomek & Vávra Libor Zlomek

Petr                                Libor

Radek                            Tomáš